Děj

Bylo nebylo…

    Na rozlehlém statku uprostřed hlubokých lesů, který patřil protivné bohaté vdově, byl už od rána ruch. Obyvatelé čekali královskou návštěvu. Statkářčina dcera Dora, která se zrovna nemohla chlubit titulem Miss krásy, nervózně proklikávala svou fotogalerii šatů a nemohla se rozhodnout, ve kterých z nich prince nejvíce oslní.

    Zato Popelka…už zase seděla nad starými knihami a přes Google se snažila přeložit nesrozumitelné texty ve staroslověnštině. Po smrti svého otce
na statku zůstala jen se svou macechou a nevlastní sestrou, které ji jen ztrpčovaly život. Nejnovějším macešiným úkolem byl překlad starého textu, který chtěla náležitě zpeněžit. Její ambice byly tak vysoké, že pomýšlela i na vydání ve formě e-knihy…

    Mezitím lesem projížděla královská družina a baterka jejich GPS navigace začínala nebezpečně blikat na hranici vybití. Král byl nevrlý, protože cestou shlédl všechny stažené filmy a teď se nudil a královna řešila, že jejich urozený syn se opět někde fláká. Princ se zatím se svými kamarády vesele proháněl lesem na koních a všichni zkoušeli nejnovější aplikace map na svých mobilech.

    Popelka otráveně sklapla počítač a nenápadně se vykradla do stáje. Ve třetím boxu na ni čekal její věrný kůň Jurášek, který si nad žlabem s vodou zálibně prohlížel svou hustou bílou hřívu. ,,Sekne ti to, kámo“ pronesla Popelka a osedlala ho. Za chvíli už uháněli lesem, když zaslechli nebývalý hluk. Na lesní mýtině byla parta kluků ve značkovém oblečení a brokovnicí mířili na srnku stojící opodál. Popelka jako správná ochránkyně zvířat srnku vyplašila a pak se potichu chichotala v houští…

    Když královská družina přijela na statek, macecha s Dorou se naoko předháněly v rádoby oslňujících úsměvech, ve skutečnosti byly ovšem velmi zklamané, protože nepřijel princ. Ten princ, který platil v celém širokém okolí za největšího krasavce... Královští rodiče proto pozvali Doru i s matkou
na připravovaný ples, protože cestou se rozhodili potrestat svého syna tím, že ho co nejdříve ožení…

    Jak se blížil den D, Dora s macechou nevěděly co dřív. Manikúra, pedikúra, solárko, botox, nákupy…čeledínovi Vinckovi neustále pípal pager, jak mu obě každou chvíli poslaly další ze svých přání na seznam věcí, které má přivézt z města. Vincek si tedy neustále pročítal seznam věcí, které má nakoupit
na honosné přípravy, a doufal, že nic nezapomněl, protože by ho čekal krutý trest v podobě přeinstalování všech počítačů na statku. Nákupy Vincka však tak zmohly, že po cestě domů usnul.

    Mezitím se princ na Facebooku domluvil se svými kamarády, a vydali se místo učení programování na další výpravu do lesa. Když se tito tři nerozluční kamarádi potloukali lesem, viděli spícího Vincka a napadlo je sestřelit ptačí hnízdo. Všeho se ujal princ a jeho kamarádi se vsadili, že když princ hnízdo nesestřelí, bude muset vydržet jeden dlouhý týden bez Facebooku. Inu, pro prince to byla velká motivace, a první trefou se vše podařilo. Vinckovi spadlo hnízdo obsahující tři oříšky přímo do náručí. Nejprve se polekal a pak se zděsil, protože si uvědomil, že jediné Popelce z nákupů nic neveze. Řekl si tedy,
že alespoň tuto drobnost jí dá a zase se v klidu pohroužil do snů.

    Tyto tři oříšky, pro Doru a macechu bezvýznamné, znamenaly pro Popelku mnohem víc. S blížícím se plesem vrcholil shon a všechny přípravy s ním spojené. Zatímco Dora s macechou měly plné ruce práce se svým vzhledem, Popelka využila volné chvíle a zašla za svými přáteli. Navštívila sečtělou a velmi moudrou kámošku sovu Rozárku, která bydlela v podkroví a chtěla si u ní ukrýt tři oříšky. Jeden ovšem spadl na zem a vypadl z něho krásně zdobený lovecký oblek. Popelka nejdříve nechtěla věřit svým očím, ale Rozárka začala nadšeně houkat a vybízela ji, ať si oblečení vyzkouší. Z Popelky se rázem stal pohledný lovec a vydala se za Juráškem do stáje. Za pár minut už uháněli lesem, když v tom Popelka zaslechla nějaké hlasy a vyzvánění. Princ se svými přáteli zrovna fotili své úlovky a vybírali, kterými fotkami se pochlubí na internetu svým známým…

     ,,Tohle u nás umí ulovit každá malá holka!“ zvolala vesele Popelka. Mladíci se otočili a prohlíželi si mladého lovce. ,,Tak se předveď. Troufneš si sestřelit ty tři šišky na vršku stromu?“ ,,Proč ne,“ pronesla sebevědomě Popelka, zamířila a první střelou celý trs šišek sestřelila. Ostatní mohli jen tiše závidět. Princ ovšem zachoval kamennou tvář machra a odměnil Popelku prstenem pro krále honu. Než se však všichni nadáli, Popelka zmizela tak rychle, jak se předtím objevila a princ s přáteli zase osaměli.

    O několik dní později měla Dora za sebou celkovou depilaci (nic příjemného), byla opálená, načesaná, nalíčená a krémy měla zakrytou počáteční celulitidu. Popelka mezitím opět seděla nad překladem textů a snila o tom, že si i ona zatančí s krásným princem. Když macecha viděla, jak její nevlastní dcera lelkuje, došla do pokoje pro desky s papíry a poručila: ,,V těch deskách je několik témat, ke kterým potřebuju vytvořit rešerše. Když se ti zdá, že máš málo práce, můžeš se do nich hned pustit! A ať máš hotovou alespoň polovinu, než se vrátíme s Dorou z plesu!“ ,,Nemohla bych jít s vámi?“ namítla tiše Popelka. ,,Jen na chvíli a do těch rešerší bych se pak hned pustila!“ ,,Jít s námi?! Doro, slyšíš to? Tak ona by chtěla jít s námi…“ Macecha s Dorou se škodolibě zasmály. ,,Dělala bys nám akorát ostudu. A navíc bys kazila společné fotky. To si nemůžeme dovolit, zvlášť, když je pak někdo ze zámku umístí na net. Ani náhodou! Běž pokračovat v práci, myslím, že toho máš až až.“ Odsekla macecha a šla se snažit zakrýt vrásky na svém obličeji...

    Za pár hodin obě odjely a Popelce zbyly jen oči pro pláč. Rozklikla webové stránky zámku a smutně pročítala plakát zvoucí na velkolepý ples. Kdyby měla pořádný mobil, mohla by si přes QR kód stáhnout i bližší informace. Jenže to je to kdyby… O chvíli později se z večerního letu vrátila Rozárka. Když viděla smutnou Popelku, klovala zobáčkem do truhličky, ve které byly ukryté zbylé dva oříšky. ,,Ty myslíš…?“ zeptala se nesměle Popelka. Otevřela truhličku a nechala jeden oříšek spadnout na zem. Vylouply se z něho překrásně vyšívané plesové šaty…

    Ples už byl v plném proudu, když Popelka dojela na Juráškovi k zámku. Vyhazovači byli okouzleni její krásou, proto ani nechtěli vidět její pozvánku. Popelka vešla do sálu, část tváře si zakryla lehkým závojem a nejistě se rozhlížela. Princ zrovna tančil se slečnou s pár kily navíc a vypadal velmi otráveně. Ihned po tanci poděkoval tanečnici, s úlevou ji odvedl k jejím rodičům a snažil se nenápadně vytratit ze sálu.

    U vchodu ovšem narazil na krásnou neznámou. ,,Už odcházíte, princi? To je škoda, myslela jsem, že mě požádáte o tanec…“ řekla Popelka. Princ se zarazil, sjel Popelku pohledem a pronesl: ,,Byl jsem na odchodu, ale s vámi si zatančím rád.“ Postavil se pod disco kouli a zaujal taneční pózu. A tak princ s Popelkou protančili celý zbytek večera za doprovodu závistivých pohledů a rozesílání naštvaných smsek ostatních princezen a ani si neuvědomovali, jak ten čas letí. Když se blížila půlnoc, Popelce zapípal pager ukrytý pod šaty a najednou rychle utekla ze sálu a nechala zmateného prince stát uprostřed tanečního parketu. Jak sbíhala po zámeckých schodech, ztratila svůj střevíček, ale princ jí byl v patách, proto rychle nasedla na Juráška a ujížděla domů. Když princ sbíhal po zámeckých schodech, zakopl o malý střevíček, ležící na jednom ze schodů. ,,Hm, značkový…“ pokýval uznale hlavou. Moc dlouho se nerozmýšlel, ve stáji si osedlal koně a vydal se hledat krásnou neznámou ven do noci…

    Krátce po nečekaném princově útěku z plesu, se společnost začala postupně rozjíždět zpět do svých domovů. Také macecha s Dorou už toho měly dost. Stahovací kalhotky ukryté pod šaty, obě tlačily a ani s výsledkem plesu nebyly spokojené. Když přijely na dvůr statku, macecha si všimla, že v podkrovním okně se mihla postava v šatech. Dala si dvě a dvě dohromady, popadla Doru za ruku a běžela nahoru do domu. Tam nebohou Popelku svlékly z šatů
a zamkly.

    Mezitím na statek dorazil i princ a ptal se, zda tady nebydlí nějaká kráska. Služebnictvo se mu vysmálo, ale princ se nenechal jen tak odbýt
a prohlásil: ,,Ta, která obuje tento střevíček, stane se mou ženou!“ A tak jedna děvečka po druhé nastavovaly své nohy a zkoušely střevíček. Střevíček byl ovšem moc malý a žádné z nich neseděl. Pak si princ všiml, že do připraveného kočáru nasedá macecha s dcerou. Chtěl, aby i ona střevíček vyzkoušela,
ale macecha na nic nečekala a se slovy: ,,Moje dcera je příliš stydlivá, než aby se tu před Vámi zouvala,“ čapla střevíček a přikázala kočímu, aby rychle vyrazil na cestu. A tak začala honička na jejímž konci sjel macešin kočár do rybníka a když princ podával ruku Doře, poznal, že ona jeho vyvolenou není.
    Za svítání se smutně vracel zpět na statek. V tom ji však spatřil. Ze schodů scházela krásná dívka ve sněhově bílých šatech. Byla to Popelka, která otevřela i poslední ze tří oříšků. ,,Máš něco, co mi patří, princi,“ pronesla a usmála se. Princ vytáhl z kabátu ztracený střevíček a lehce ho Popelce nazul. Radostně Popelku objal, políbil a požádal ji o ruku…

    A jak to celé dopadlo? Zamilovaná Popelka jeho nabídku k sňatku přijala a první předsvatební fotku hned sdílela na svém (teď už neskrývaném) facebookovém profilu. Konala se slavná svatba, na kterou se sjeli příbuzní a známí ze širokého okolí. Jen macecha s Dorou nebyly pozvané a ani by
na veselení neměly čas. Na statku zůstaly jen s několika málo služebnými, a protože jim docházely zděděné peníze, samy se musely pustit do náročného překládání textů, aby se nějak uživily. Ovšem, teď už to nebyly staroslověnské texty, na kterých chtěla macecha zbohatnout, ale články ze zahraničních databází zaměřených na moderní informační technologie, které pak posílaly princovi na zámek. Po svatbě se totiž rozhodl, že konečně bude dělat něco užitečného a začal rozjíždět úspěšný internetový obchod…